Jak vázat tkaničky???

21. září 2007 v 16:49 | JOCHI
Tady je pár způsobů jak vázat tkaničky
 

Gipsy - Romano Hip Hop

1. července 2007 v 10:24 | Jochi
Gipsy je dobrej,tady máte jeho nejnovější cd s názvem Romano Hip Hop.
klikni,objevi se ti stranka tam das free pockas az ubehne cas a opises jejich kod,tam toho si nevsimejte to napsal nejakej blbec no a das Enter.Obevi se ti okno das Uložit.Uloziz si to kam chces.
Potom na tu slozku az ji budes mit stahlou kliknes pravim tlacitkem na mysi a tam das Extrahovat vse.
Potom das dalsi a dalsi a dokoncit a mas to tam kde sis ulozil to z internetu.A hura poslouchat. :)

Alexandr Veliký

1. července 2007 v 9:37 | Jochi
ALEXANDR VELIKÝ
Historie Alexandra začíná v roce 359 př. Kr., kdy se k moci dostal král Filip II. Makedonský,který syna Alexandra připravil na jeho slavnou budoucnost, v roce 357, kdy si Filip vzal za manželku Olympii Moloskou, Alexandrovu matku,v r.356, kdy se Alexandr narodil, 340, kdy poprvé, byť jako regent vládl Makedonii, když Filip "sjednocoval" a "poznával" Řecko, nebo konečně v roce 336, kdy byl Filip zavražděn svým osobním strážcem Pausanisem během oslavy, není však pochyb, že je jedním z lidí, kteří doopravdy změnili svět až dodnes.Zázračné dítě: Již jako dítě byl zvláštní.Odmalička se živě zajímal o drama, hru na flétnu, lyru a poezii. Vyspěl brzy a již od pěti let měl svého osobního učitele jménem Leonidas, což byl jeden z příbuzných z matčiny strany. Leonidas vyučil Alexandra základům etiky a disciplíny.V sedmi letech získal Alexandr zkušenějšího učitele, kterým byl Lysimachus.Ten ho naučil oceňovat umění , navíc si získal přízeň krále tím, že mu přezdíval Pelleus, Alexandrovi říkal Achilleus a sám sebe v žertu nazýval Phoinix, jak se jmenoval tutor Achillea z trojské války. Filip a Olympie brzy poznali obrovské duševní možnosti malého Alexandra, a proto už v jeho věku třinácti let jako učitele najali nejvěhlasnějšího z řeckých filosofů, Aristotela. U Aristotela se Alexandr učil filosofii, etiku, politiku a lékařství, což pro Alexandrův pozdější život bylo vše nesmírně důležité.Alexandr se však měl v pozdějším věku s Aristotelem jednu neshodu,zatímco Aristoteles pokládal neřeky za barbary, Alexandr si přál spojit všechny národy světa do jednoho nadstátu s Makedonci v čele.Jako třináctiletý již projevoval velmi silnou vůli, schopnost se prosadit, např. Bucephalos ( Podle legendy si ve třinácti letech sám zkrotil koně) .V roce 340, když mu bylo 16 let, Filip odcestoval do Byzance bojovat s rebely, Alexandr zůstal doma jako regent, s mocí vládnout krále Filipa, což dokazuje, že již byl vycvičen v bojišti, už sám vyhrál souboj s nepřítelem. Na severu Makedonie vypuklo povstání, které Alexandr potlačil, rebely zahnal na sever a založil řeckou kolonii Alexandropolis.Alexandrova rodina: Rodina, ve které vyrůstal zjevně nebyla ideální, Alexandr sám vycházel daleko lépe s matkou než s otcem, Filip ponižoval Olympii, protože to nebyla čistá Makedoňanka ,rozhodl se podruhé oženit.Během oslavy svatby se svojí druhou ženou, Kleopatrou, její otec pronesl před Alexandrem nevhodnou poznámku, Alexandr se rozčílil, hodil po něm bronzovým pohárem vína, podle některých tvrzení ho zabil.Filip, opilý vínem, které stejně jako Alexandr pil rád a hodně, se rozběhl ve vzteku na Alexandra a chtěl ho praštit, ale opilý upadl a ztropil ostudu. Alexandr se mu po právu vysmál, že ten, který chce se svojí armádou projít celou Asií, nedokáže přejít místnost, aniž by upadl.
Od té doby až do Filipovy vraždy roku 336 byli rodina jen formálně, každý žil jinde a nestýkali se , když to nebylo nevyhnutelně nutné.Někteří tvrdí, že Olympie měla ve vraždě Filipa prsty.Alexandrova armáda: Základ Alexandrovy armády tvořila tzv. Makedonská falanga, kterou vytvořil Filip II., který v mládí strávil nějaký čas v Řecku jako zajatec, takže si osvojil základní vlastnosti a nedostatky řecké armády.Makedonská falanga měla 8 až 20 řad, její hlavní zbraní byly oštěpy, dlouhé 12 - 18 stop = 4 až 6 m.
Když byly drženy svisle, nebylo vidět, co se děje v řadách vzadu, ani velikost a síla vojska za první řadou. V bojové vodorovné pozici zase tvořily hustou zeď ostrých hrotů, kterou bylo jen těžké rozbít, nablízko pak měli vojáci ve falanze krátké meče.V armádě chodilo také menší množství lučištníků, charioty, lehká jízda a pár těžkooděnců. Hlavní na armádě bylo to, že byla profesionální, dobře placená, nebyli to prostě rolníci, kteří by museli v létě domů na žně, byli skvěle vycvičení a neustále s někým bojovali, což jim dodávalo převahu i nad daleko většími nepřáteli.Také měli osvojené některé základní manévry, což zjednodušovalo užívání taktiky a zefektivňovalo možnosti útvaru.Po Filipově smrti se dostala Makedonie do problémů.Na severu se vzbouřili rebelové, kteří konečně dostali příležitost odtrhnout se pryč, na jihu zase byla Řecká města, kteří neměli Makedoňany příliš v lásce, Filipovi odpřísáhli spojenectví, protože byl silnější, ale teď se rozhodovali, jestli to samé mají udělat i pro mladíka,kterému se, jak se zdálo říše rozpadala pod rukama. Generálové Alexovi navrhovali, aby se dohodl s rebely a uzavřel příměří s městy, ale ten mśto toho zaútočil na rebely, bleskovou akcí je vyhnal na sever, než uběhl měsíc, stál před řeckými městy, která dostala volbu, mohli si rozmyslet a vrátit se.Thébané poslali jako odpověď malý oddíl vojáků, který ale odrazili Alexandrovi lukostřelci, druhý den ráno Alexandr na Théby zaútočil, městem proletěl jako smrtící vítr a srovnal je se zemí, obyvatelstvo eliminoval na pár otroků, zbytek byl zabit v boji.Ostatní města si to rozmyslela své rozhodnutí opustit Makedonii a přísahala Alexandrovi věrnost.Když byl v Athénách, nechat si potvrdit status quo, dostal věštbu od Athénské věštkyně:"Můj synu,ty jsi nezranitelný."To bylo to, co chtěl Alexandr slyšet, roku 334 vyrazil na obrovské křížové tažení proti malé Asii.Věštba byla pro Alexandra vskutku příjemná, potvrzovala jeho božství, on sám věřil , že je potomkem bohů, Amonia a Dia, jeho rod prý měl mezi předky Herakla, po věštbě se nebál, že by se mu mohlo v bitvě něco stát, byl si sebou dokonale sebejistý.Navíc mu to pomáhalo ještě v jedné, velmi speciální věci: Makedoňané by se nikdy neklaněli před králem, bylo by to pro ně pokořující, ale klanět se před bohem to bylo něco jiného ...Důvodů pro Alexandrovu výpravu do Asie bylo několik. Vysvobození národů z tyranie - je pravda, že většinou vítali obyvatelé Alexandra jako osvoboditele, navíc zemřel dříve, než mohl lidi zklamat, což je jedna z příčin jeho úspěchu. Jeho tažení bylo také odplatou za Řecko-Perské války. Jeho osobním přáním však bylo vidět Kruhový oceán, který podle Aristotelova učení obepínal celý svět.Roku 334 poprvé bojoval s Perským králem Dáreiem třetím, porazil ho v tvrdém boji,ale Darius samotný unikl.Poté Alexandr putoval na jih Perskou říší, osvobozoval řecká města od Perské armády, obrátil se k městu Gordion,kde byl gordický uzel, legenda pravila,že kdo ho rozváže,stane se králem malé Asie.Alexandr prý uzel přeťal ranou svého meče, čímž splnil podmínku, s tímto znamením pokračoval dál .Roku 333 potkal Alexandr Dareia znovu, tentokrát u města Issus, přestože Perské vojsko několikrát přečíslovalo Makedoňany, úzké bojiště dalo Alexandrovi výhodu postavení a opět Peršany porazil.Dáreios sice unikl, ale nechal za sebou svůj válečný stan i svojí rodinu.Pochod pokračoval na jih podél Fénických přímořských měst, která se jedno po druhém bez boje vzdávala, až na Tyros, který byl postaven na ostrově a tudíž byl považovaný za nedobytný z pevniny.Během pětiměsíčního obléhání nechal Alexandr zasypat úžinu mezi ostrovem a kontinentem, čímž učinil z Tyru nejdříve suchozemské město, vzápětí potom trosky suchozemského města. Mířil stále k Egyptu, až prošel celou tuto část Egejského pobřeží.
Do Egypta vstoupil roku 331, Egypťané se dobrovolně vzdali a zvolili ho faraónem, ve věštírně v poušti mu bylo řečeno, že je synem Amonia a Dia a že je mu souzeno vládnout světu. Na své zastávce založil nejdůležitější město se jménem Alexandria (celkem bylo Alexandrií asi deset), které se mělo stát kulturním a vědeckým centrem říše, v knihovně bylo přes 70000 svitků, Zoo, hvězdárna, atd. V Egyptě také dostal několik dopisů od Dareia, který mu slíbil dodržení nových hranic a přidání některých dalších provincií, když Alexandr skončí válku.Byl zdvořile odmítnut a Alexandr se ještě roku 331 vrátil z Egypta, aby si Dáreia našel.Našel si ho na pláních Gaugamel a zdrtil Dareia naposled v bitvě u Arbely.(331)Dareios o vlas unikl, ale toto vítězství bylo rozhodující, Alexandr nechal rozeslat do měst zprávu, že je králem Asie, že již není Perských nepřátel.Zajal Babylon a Susu, kde získal velké bohatství v drahých kovech, které použil na razení mincí, na kterých byl Herakles, jehož podoba s Alexandrem nebyla náhoda, ale předem promyšlený tah. Mocí si podrobil Persepolis, poslední vzdorující Perské město, pobyl tam čtyři měsíce, po čemž dal královský palác spálit.
V roce 330 bylo vzneseno několik udání na nejvyšší Alexandrovy velitele, že se ho snaží zabít.Bylo umučeno a zabito několik vysokých důstojníků, mezi nimi Alexandrův přítel Philotas.
Navíc Alexandr během jedné z divokých piek probodl kopím svého dobrého přítele Cleita.Když se probral z kocoviny a zjistil, co udělal, opil se a chtěl spáchat sebevraždu, stal se z něj paranoik, mnoho lidí se obávalo jeho nebezpečného vzteku.
Když po několika stech kilometrech honby našel Dareia, byl mrtvý, zavražděný vysokým perským satrapou Bessou.
Alexandr dal Dareiovy vrahy popravit a dal perskému králi skutečně královský pohřeb.
Jak se armáda vzdalovala od Makedonie, i styl cesty se měnil.Alexandr si začal dávat okázalé pocty po vítězstvích, jak to bylo zvykem v Persii, ale ne v Řecku ani v Makedonii, nechal se obklopovat více Řeckými a Perskými úředníky, dával Peršaanům vyučování řeckých a makedonských dějin, jazyka, kultury, sám se oženil s perskou tanečnicí Roxanou, dělal vše proto, aby smazal rozdíly mezi Makedoňany a ostatními, což se Makedoňanům moc nelíbilo, očekávali větší výhody a začínali být trochu nespokojení. Roku 327 Alexandr dává povel vyrazit do Indie. Než vyrazil do Indie, zúžil Alexandr armádu, propustil některé vojáky, kterým se dál nechtělo, doplnil je čerstvými zásobami Perských vojáků, které nabral.
Nejdůležitější z Alexandrových bojů v Indii byl proti náčelníkovi Porovi, jednomu z nejmocnějších vojevůdců v Indii vůbec.Boj se udál v dramatickém stylu na řece Hydaspes za velké bouřky, mezi hromy se neslo troubení slonů, které viděli Alexandrovi vojáci poprvé v životě, ale opět dosáhli vítězství. Jako s ostatními vůdci, které porazil,dohodl se A. s Porem na statutu quo, dokonce mu trochu rozšířil území. Alexandra samotného na této bitvě velice ranila ztráta jeho milovaného koně Bucephala, kterého si získal ve třinácti letech, nechal založit město, které neslo Bucephalovo jméno na jeho památku. Cílem výpravy bylo dosáhnout ústí řeky Gangy, která se měla vlévat do kruhového oceánu, ale vojáci, kteří po bitvě s Porem slyšeli o mocných indických národech , žijícćh u Gangy ztratili chuť, tak se Alexandr rozhodl jít podél řeky Hydaspesu a Indu kde doufal, že uvidí jižní okraj světa.
Cestovali na vorech, ale jednou za čas zastavovali, aby doplnili zásoby, nebo zaútočili na vesnice kolem řeky.V jednom z bojů byl Alex zraněn, když mu šíp proletěl brněním do břicha, ale byl zachráněn, neboť pro něj v rozhodující chvíli přijeli velitelé a odvezli ho z boje.Také občas potkali moudré muže, s nimiž vedl Alex dlouhé hovory, čímž se proslavil po Indii nejen jako dobyvatel, ale i jako vzdělaný muž. Ústí Indu dosáhli Makedonci roku 325 a Alexandr dal rozkaz vrátit se domů. Na cestu zpět se armáda rozdělila na dvě části.Jedna šla s Alexandrem po souši pouští, generál Nearchus velel posádkám lodí, které dopravovaly zbytek vojáků.Alexandrova posádka ztratila v poušti téměř tři čtvrtě vojáků, ale ti, co došli zpět dostávali hrdinské pocty za statečnost. V roce 324 Alexandr prohluboval asimilaci obyvatelstva, uzavřel mnoho sňatků mezi makedonskými vojáky a peršankami,sám si vzal Staterii, jednu z dcer Dareia.Na jaře toho roku zemřel Alexandrův nejlepší přítel Ecthbana na chřipku, rok po něm, po cestě do Babylonu zemřel na stejnou nemoc i Alexandr.
 


James Cook

1. července 2007 v 9:36 | Jochi

James Cook

James Cook (27. října 1728 Marton u Yorku - 14. února 1779 Havaj) byl mimořádně významným objevitelem a výzkumníkem, jehož plavby a hlavně vydané práce výrazně posunuly znalosti o Zemi.

Od třinácti let pracoval jako plavčík na uhelné lodi. V té době se samovzdělával ve všech námořních oborech. V roce 1755 nastoupil jako kormidelník válečného loďstva. V roce 1759 se zúčastnil plavby do Severní Ameriky v rámci války s Francií. Vynikajícím způsobem tehdy zmapoval ústí řeky svatého Vavřince, proto od roku 1763 pokračoval mapováním Newfoundlandu a Labradoru.
V letech 1768-1771 vedl svou první tichomořskou expedici, jejímž původním, vědeckým cílem bylo pozorování přechodu Venuše přes sluneční kotouč, které mělo sloužit k určení vzdálenosti Venuše (a v návaznosti i ostatních planet) od Slunce. O vědeckém zaměření expedice svědčí i to, že na lodi Endeavour se spolu s Cookem plavili přírodovědec Joseph Banks, švédský botanik Daniel Solander či astronom Charles Green. 3. června 1769 na Tahiti provedl Cook plánované pozorování, jehož přesnost však zaostala za očekáváními. Poté se již mohl plně věnovat druhému cíli své cesty, totiž nalezení Terra Australis, neznámého jižního kontinentu, o jehož existenci bylo mnoho vědců 18. století přesvědčeno. Cook zmapoval Nový Zéland, objevil průliv mezi jeho ostrovy (dnes Cookův průliv) a vyvrátil tak hypotézu o existenci pevniny v těch místech, přiblížil se k Austrálii z východu, objevil několik nových ostrovů.
V letech 1772-1775 dostal k dispozici dvě lodi, Resolution a Adventure, a vedl druhou expedici, pátrající po předpokládané pevnině v jižním Tichomoří. 1773 se kapitán James Cook vylodil na Cookových ostrovech a pojmenoval je Harveyovy ostrovy. Poprvé překročil jižní polární kruh a pátral za ním od Afriky až k Novému Zélandu. Pak prozkoumal Novou Kaledonii. Při návratu objevil Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. V Anglii byl pak povýšen do hodnosti námořního kapitána.
V letech 1776-1779 vedl třetí výpravu s cílem najít tzv. severozápadní průjezd kolem Severní Ameriky (což se povedlo až roku 1906 Amundsenovi). S loděmi Resolution a Discovery obeplul opět Afriku, plavil se přes Tasmánii, Nový Zéland a Tahiti, objevil Havajské ostrovy (dal jim ovšem jméno Sandwichovy ostrovy) doplul k Americe, proplul Beringovým průlivem a prováděl mapování. Po příchodu zimy 1778 se vrátil na Havaj. Tam se dostal do konfliktu s domorodci a při pokusu zajmout jejich náčelníka byl 14. února 1779 v zátoce Kealakekua zabit.
Významné bylo Cookovo dílo. Na všech cestách si vedl pečlivé zápisky, které vyšly za jeho života i po smrti tiskem. Byl členem Královské společnosti nauk a získal její zlatou medaili. Všech Cookových výprav se zúčastnili významní vědci své doby, s jejichž přispěním bylo lidstvo obohaceno o obrovské množství nových poznatků.

Karel IV.

1. července 2007 v 9:35 | Jochi
Karel IV.

-po roztržce rodičů byl násilně odňat matce a byl izolován na Lokti a na Křivoklátě. Od sedmi let byl vychováván ve Francii. Zde byl zasnouben se stejně starou Markétou (Blankou) z Valois, sestrou následníka francouzského trůnu. → posíleni mezinárodního postavení Lucemburků
-vychováván jako princ, studoval na pařížské univerzitě - Sorbonně
(studium jazyků → latina, čeština, franc., něm., it.)
-při biřmování přijal jméno Karel

-1331 - císař dal Janovi Luc. do dědičného panství toskánskou Luccu
→ 1333 se stává prvním panstvím prince Karla (sedmnáctiletého), který odjíždí do Itálie

-1333 - české panstvo se bojí hluboké krize státu bez přítomného krále a vládce
→ setkávají se s princem Karlem a žádají ho o návrat zpět do vlasti → v říjnu 1333 se vrací a o několik měs. později získává od svého otce titul markrabě moravský.

-jeho autorita v českých zemích vzrostla natolik, že měl větší vliv než jeho otec král.
-chtěl upevnit ústřední panovnickou moc, získal si podporu části vysoké šlechty a církve → přátelský poměr k papeži Klimentovi VI.
→ Karel poskytl volný prostor inkvizici k úderu proti kacířským sektám
→ 1344 - Karel prosadil povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
(1. arcib. Arnošt z Pardubic)
→ zřízení biskupství v Litomyšli

-červenec 1346 - zvolen pěti hlasy kurfiřtů římským panovníkem (jeden z hlasů patřil i Janu Luc. z pozice českého krále)
X nesouhlas Luvíka IV. Bavora
→ nejisté postavení Karla IV. na římském trůně
(když se vracel do Čech po b. u Kresčaku, cestoval v přestrojení, aby nepadl do rukou Ludvíkových spojenců)

-26. 8. 1346 - bitva u Kresčaku - padl český král Jan Luc.
→ novým králem se stává Karel IV.

-1347 - Ludvík Bavor umírá - infarkt
-25.7.1349 - Cáchy - druhá korunovace Karla IV. římským císařem
-Karel IV. považuje Český stát za nejcelistvější, nejmocnější a nejstabilnější součást Říše a za jádro Lucemburských držav

-"Česká koruna" - nový název pro české soustátí, slovo "stát" středověká čeština neznala
→ Království české, markrabství moravské, slezská knížectví, Horní a Dolní Lužice, od r. 1373 Braniborsko, dočasně Horní Falc, formálně Lucembursko (zde vládli potomci Jana Luc. z druhého manželství)

- vláda: - král skutečnou hlavou státu
-generální sněmy - reprezentace všech zemí Koruny č.
→ rozpory - oslabení této instituce
-politicky schopným příslušníkům vyšší šlechty svěřil důležité úřady
-církev - zdroj vzdělaných úředníků pro rozšiřující se správní orgány
(absolventi klášterních škol a univerzity)
-opíral se o královská města - zdroj peněz
(pravidelné daně, obchod, těžba stříbra)

-1355 - návrh zemského zákoníku Majestas Carolina
(=něco jako dnešní ústava)
→ nelibost vyšší šlechty a panských rodů

-bohemicentrismus - Praha - hlavní město Českého králosvtví
- centrum arcibiskupství
- rezidence českého a římského krále

→ 1348 - Nové Město pražské
- Dobytčí trh (Karlák)
Koňský trh (Václavák)
Senný trh (Senovážné n.)
→ na Menším Městě (Malé Straně) kupovali a stavěli domy šlechtici, diplomaté a obchodníci
→ Praha nejednotná - SM, NM, Hradčany -poddanské m., židovské ghetto - později odděleno zdí

-7.4. 1348 - zal. vysokého učení - první ve stř. Evropě, podle pař. vzoru, 4 fakulty, učenci z pař. Sorbonny, angl. Oxfordu, Češi i cizinci
- zpoč. bez vl. budovy → přednášky v klášteřích nebo ve škole při chpámu sv. Víta, 1. vl. dům U Věže na SM
- 1. kolej r. 1366
- Karolinum (až dnešní název) zřídil až Václav IV. r. 1383

- 1356 Zlatá bula - zákoník říšského zákona
(platila do zániku ř. římské r. 1806)
- č. král je první mezi kurfiřty
- při volbe řím. panovníka stačí hlasy většiny kurfiřtů, ne všech
- požadavek, aby kurfiřti znali jazyky - kromě německy i italsky a česky
- ženská posloupnost pro český trůn

- úcta ke sv. Václavovi (patron, symbol č. státu)
→ svatováclavská kaple v chrámu sv. Víta
→ sv. Václav na pečetidle Karl. univerzity
→ ke korunovali nechal zhotovit tzv. svatováclavskou korunu
→ Pražský hrad, zvelebený o král. palác, přejmenován na Hrad sv. Václava - umělý název se nevžil

- stavby: - chrám sv. Víta + kaple sv. Václava
- královský palác na PH
- Karlštejn - pro uložení českých i říšských korunovačních klenotů a důležitých listin
- systematicky znázorněn ve třech výškových úrovních - pozemský svět (král. palác)
- prostor pro očištění duše (kostel Panny Marie s kaplí sv. Kateřinya menší věž)
- předobraz nebeského král. (větší věž s kaplí sv. Kříže - výzdoba od mistra Theodorika)
- Emauzský klášter - na Novém Městě
- obnova slovanské liturgie
- 1357 - Kamenný most (později Karlův) - 16 oblouků
+ Staroměstská mostecká věž
- Chrám Panny Marie Sněžné - za jeho života nedostavěn
- s nejvyšší lodí v Praze
- Staroměstská radnice
- Karolinum
- hladová zeď
- jezdecká socha sv. Jiří na nádvoří Pražského hradu

-rozkvět vědy a zdokonalení systému vzdělávání:
→ Karel IV. založil univerzitu, klášterní školy, městské školy (latina, svobodná umění) a farní školy (na venkově, pro chlapce)

4 manželky: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svidnická - 1361 syn Václav
Eliška Pomořanská - synové Zikmund Lucemburský a Jan Zhořelecký

1349 - daroval ml. bratrovi Janu Jindřichovi markrabství moravské
1363 - dědice české koruny se stává Václav, jako dvouletý je korunován, v roce 1376 prosadil Karel IV. volbu Václava IV. římským panovníkem
-mladší syn Karla IV. Zikmund Luc. dostal uherskou korunu a Braniborsko, o to však přišel r. 1415, a tak odpadlo od zemí Kor. č.)
-pojistil český trůn listinou - v případě vymření Lucemburků po meči nastoupí na trůn Habsburkové)
29. 11. 1378 zemřel na zápal plic

→ řeč nad rakví pronesl mistr Vojtěch Raňkův z Režova, nazval Karla IV. "Otec vlasti"
(stejné označení dostal již kníže Soběslav I.).

Jan Hus

1. července 2007 v 9:33 | Jochi
LITERATURA: HUS, PŘED NÍM A PO NĚM + HUSISTÉ

- HUSOVI PŘEDCHŮDCI BYLI THEOLOGOVÉ A KAZATELÉ, JEŽ PŘEDJÍMALI HUSOVY MYŠLENKY A
MĚLI SNAHU O NÁPRAVU CÍRKVE
- JAKO PRVNÍHO POZVAL DO ČECH KRÁL KAREL IV. ...

KONRÁD WALDHAUSER
- BYL Z NĚMECKA, NEUMĚL ČESKY, ALE JEN LAINSKY A NĚMECKY, A TAK NEMĚL TAKOVÉ
POLE PŮSOBNOSTI
- PO NĚM NÁSLEDOVALI ...

JAN MILÍČ Z KROMĚŘÍŽE
- BYL VZDĚLANÝ
- KÁZAL PRO PROSTÝ LID
- VĚŘIL V ÚČINEK REFOREM
- STŘEDISKEM JEHO ŽÁKŮ BYLA BETLÉMSKÁ KAPLE
- JEHO ŽÁCI BYLI VYHNÁNI ZE ZEMĚ

MATĚJ Z JANOVA
- STUDOVAL V PAŘÍŽI
- MĚL BLÍŽ K VYŠŠÍM VRSTVÁM
- PSAL LATINSKY
- MĚL RADIKÁLNÍ NÁZORY (PODLE NĚJ BYLA CHYBA VE SPOLEČENSKÉM SYSTÉMU, NE V
JEDNOTLIVCÍCH)

TOMÁŠ ŠTÍTNÝ SE ŠTÍTNÉHO
- BYL Z JIŽ. ČECH
- VYSTUDOVAL THEOLOGICKOU FAKULTU, ALE NEKÁZAL
- PSAL KNIHY DĚTEM A PROSTÝM LIDEM (A HLAVNĚ ČESKY)
- MĚL ZAJÍMAVÉ MYŠLENKY
"KNIHY O ŠAŠIECH"
- PŘIROVNÁVAL SPOLEČENSKÉ VRSTVY K ŠACHOVÝM FIGURKÁM
"KNÍŽKY ŠESTERY O VŠEOB. VĚCECH KŘES."
- POUČENÍ O VÍŘE
- ZÁSADY KŘEST. ŽIV.
- PRAKTICKÉ VĚCI O HOSPODAŘENÍ
"ŘEČI BESEDNÍ"
- VÝKLAD BIBLE PRO DĚTI
"ŘEČI SVÁTEČNÍ A NEDĚLNÍ"
- VĚNOVÁNO LIDEM, KTEŘÍ NEMOHLI VE SVÁTEK NA MŠI

MISTR JAN HUS
- NARODILE SE NĚKDY V LETECH 1370/71
- VYSTUDOVAL THEOLOGII
- CHTĚL BÝT KAZATEL, PROTOŽE CHTĚL MÍT DOBRÝ A ČESTNÝ ŽIVOT
- POZDĚJI SE PRO NĚJ STALA DŮLEŽITĚJŠÍ NÁPRAVA CÍRKVE
- NAVAZUJE NA NÁZORY JANA MILÍČE A VYCHÁZÍ Z UČENÍ JANA VIKLEFA
- VADILO MU, ŽE HODNOSTÁŘI NEDODRŽOVALI DESATERO, BYLI MOC MAJETNÍ A BRALI
ODPUSKY; PAPEŽ BYL MOC SLAVNEJ, SŮL MOC SLANÁ, BRITNEY MOC MLADÁ NA PORNO ATD.
- KÁZAL V BETLÉMSKÉ KAPLI, ALE ZAKÁZALI MU TAM PŮSOBIT
- ON TO ODMÍTL A TAK BYL NAD PRAHOU VYHLÁŠEN INTERDIKT (NESMĚLO SE NIKDE KÁZAT)
DO TÉ DOBY, NEŽ ODEJDE
- PAK ODEŠEL KÁZAT NA KOZÍ HRÁDEK (OPEN AIR CHURCH)
"KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ"
- O ODPUSTCÍCH
"O CÍRKVI"
- ODSUZUJE PAPEŽE
"POSTILA"
- = POST ILLA VERBA -> PO ONĚCH SLOVECH, Z EVANGELIA
- SOUBOR KÁZÁNÍ
"DCERKA"
- RADY PRO ŽENY A DÍVKY DO ŽIVOTA
- JAK PŘEKONAT ŽIVOTNÍ TĚŽKOSTI S POMOCÍ BOHA
"DESATERA"; "VÝKLAD VÍRY"; "PÁTEŘE"; "OČENÁŠ"
- POSÍLAL DOPISY Z KOSTNICE SVÝM PŘÁTELŮM
- ZASADIL SE O DEKRET KUTNOHORSKÝ - DŘÍV NĚMCI:ČEŠI 3:1; TED 1:3
- ODSTRANIL SPŘEŽKY A ZAVEDL DIAKRITIKU (NABODENÍČKO)

HUSOVI POKRAČOVATELÉ
JERONÝM PRAŽSKÝ
- KAZATEL; DIPLOMAT
- JEL S HUSEM DO KOSTNICE
- ROK PO HUSOVI JEJ UPÁLILI

JAKOUBEK ZE STŘÍBRA
- CHCE REFORMU CÍRKVE
- KDYŽ PŘIŠLO DO TUHÉHO, TAK PŘESTAL KÁZAT

Tomáš Garrigue Masaryk

1. července 2007 v 9:32 | Jochi
Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7.března 1850 v Hodoníně. Jeho otec pracoval jako kočí na císařských statcích, matka byla kuchařka.

Masaryk se učil kovářem, ale později nastoupil na gymnázium a po maturitě (1872) nastoupil do Vídeňské univerzity na filosofickou fakultu (ukončil ji 1876).

Po ukončení univerzity odjel Masaryk na cesty (Itálie, Německo). V Německu strávil na univerzitě v Lipsku jeden rok. Zde v červnu 1877 poprvé spatřil svoji budoucí manželku Charlottu Garrigue, dceru bohatého amerického podnikatele z New Yorku.

Masaryk po návratu do Vídně chtěl co nejrychleji získat docenturu a tím se finančně zajistit. Dostal však zprávu o Charlottině zranění. Masaryk se okamžitě vydal na cestu do Ameriky, kde se pak 15.3.1878 oženil. Novomanželé se brzy vrátili do Vídně a Masaryk v září 1878 habilitoval. Ve své práci se zabýval problémem sebevraždy a vzbudil s ní velký ohlas.

V květnu 1879 se Masarykovi narodila první dcera Alice, o rok později syn Herbert a roku 1886 syn Jan. Finanční situace jej donutila hledat lépe placené místo. To Masaryk našel na Pražské univerzitě a proto se přestěhoval 1882 do Prahy s celou rodinou. V lednu 1897 je Masarykovi udělena řádná profesura, do té doby přednáší s mimořádným jmenováním.

2.Světová válka

1. července 2007 v 9:30 | Jochi
Dne 1. září začala přepadením Polska 2. světová válka. Velká Británie a Francie, které se zavázaly poskytnout Polsku vojenskou a materiální pomoc, vyhlásily 3. září Německu válku. Obě mocnosti však svůj slib nesplnily a ponechaly svého spojence napospas fašistické agresi. Jejich početné jednotky stály pasivně u téměř nekrytých německých hranic a vyčkávaly. Toto období nazývané také jako "podivná válka" skončilo až v květnu 1940, kdy německá vojska zaútočila na Francii, Belgii, Holandsko a Lucembursko.

"Polské taženi" mělo za těchto okolností jednoznačný průběh. Nedostatečně a zastarale vyzbrojena polská armáda v čele s nekvalitním velením nebyla schopna odolat drtivému náporu německých vojsk. Za necelé čtyři týdny bylo Polsko obsazeno německými a sovětskými vojsky. Tyto státy si jeho území také rozdělily podle již dříve uzavřené tajné smlouvy.

Spolu se začátkem bojů na pevnině začala i "bitva o Atlantik". Ta trvala až do kapitulace Německa v roce 1945 a na německé straně se jí účastnily především ponorky, které se snažily potápěním obchodních lodí ochromit dovoz surovin a potravin do Velké Británie. Větší válečná plavidla do této bitvy z hlediska potopené tonáže zasahovala jen v malé míře. Mezi nejznámější z tohoto období patří plavba německé kapesní bitevní lodě "Graf Spee", kterou nakonec v polovině prosince 1939 britské loďstvo vypátralo a potopilo.

Koncem listopadu začala "finsko - sovětská válka". Přes drtivou převahu sovětských vojsk se boje protáhly až do března 1940, kdy bylo Finsko přinuceno kapitulovat. Rudá armáda však utrpěla těžké ztráty, které byly mnohonásobně vyšší než ztráty finské. Bylo to způsobeno především nedostatečnou přípravou sovětských vojsk a špatným velením, které se ještě nestačilo vzpamatovat z předchozích čistek důstojnického sboru.

Relativního klidu po dobytí Polska využilo Německo k přípravě dalších válečných tažení plánovaných na rok 1940. Jako první bylo v dubnu 1940 přepadeno Dánsko a Norsko. Tyto země měly významnou strategickou polohu, protože Dánsko kontrolovalo průlivy z Baltského moře do Atlantského oceánu. V případě, že by zůstalo v rukou spojenců, mohly být vážně ohroženy, pro Německo životně důležité, dodávky železné rudy ze Švédska. Němci zde naopak vybudovali významná letiště pro průzkumná a bombardovací letadla.

10. května došlo k další významné události. Německo zahájilo západní tažení a bez varování přepadlo Belgii, Holandsko, Lucembursko a Francii. V této souvislosti podala Chamberlainova vláda demisi a ministerským předsedou se stal W. Churchil. Hlavní německou strategií byl mohutný útok tankovými svazky na Belgii a Holandsko, při které obešly Maginotovu linii chránící Francii proti útoku od východu. Téměř okamžitě došlo ke zhroucení fronty a po několika dnech bylo nuceno Holandsko kapitulovat. Další odpor kladly pouze zbytky belgických, francouzských a britských vojsk, i ty však byly rychle zatlačovány k pobřeží a nakonec ustoupila k přístavu Dunkerque. Po kapitulaci Belgie 28. května se spojenci rozhodli evakuovat zbytky svých vojsk. Podařilo se jim zachránit asi 340 tisíc vojáků, jejich výzbroj však zůstala na pevnině. Velké ztráty utrpěly také lodě, které evakuaci zajišťovaly.

Po tomto nečekaně rychlém úspěchu byla zahájena druhá fáze tažení - dobytí Francie. Německé tanky opět rychle prorazily frontovou linii na řece Sommě a postupovaly do nitra Francie. 10. června vypověděla také Itálie válku Francii a Velké Británii a její vojska zaútočila na jihu Francie. Tento útok byl však tvrdě odražen, aniž by útok dosáhl nějakého úspěchu. Mezitím postupovala německá vojska dále do Francie, 14. června obsadila bez boje Paříž, a konečně 20. června požádala Francie o uzavření příměří a většina území s pobřežím Lamanšského průlivu a Atlantiku byla obsazena německou armádou.
Po kapitulaci Francie se Velká Británie obávala toho, aby se Němci nezmocnili francouzských lodí a nezvrátili tak poměr sil ve Středomoří. Proto byla 3. července 1940 zahájena Operace "Catapult". Britové se zmocnili francouzských lodí kotvících v britských přístavech bez boje pouze v Mers el - Kebiru byla potopena část francouzské flotily palbou britských lodí, neboť tamní velitel odmítl francouzské lodě odzbrojit.
Mezitím zahájili Němci přípravu k invazi do Anglie. Součástí těchto rozsáhlých příprav bylo také vyřazení britského letectva z nadcházejících bojů. Rozpoutala se tak letecká bitva o Anglii, jenž trvala až do léta roku 1941. Termín uskutečnění plánované invaze byl několikrát posunut a nakonec byl v říjnu 1940 odložen na neurčito. Německo započalo s přípravou překvapivého útoku na Sovětský svaz, který se měl uskutečnit na jaře 1941.

28. října vyhlásila Itálie, i přes nesouhlas Německa, válku Řecku. Útok o síle 8 divizí byl veden z Albánie, kontrolované Itálií. Útok se však brzy zastavil a řecká armáda přešla do protiútoku a postupně zatlačila italská vojska zpět do Albánie. Navíc se v Řecku vylodily britské síly. Tím by se nebezpečně odkryl německý bok, a proto se Hitler rozhodl, že německá vojska zasáhnou do války na Balkáně. Avšak teprve 6. dubna 1941 zahájila německá, italská, maďarská, bulharská a rumunská vojska společné operace v Řecku a zaútočila na Jugoslávii. Během 14 dní Jugoslávie i Řecko kapitulovaly a britský expediční sbor byl z Řecka evakuován na Krétu a do Egypta. Na závěr tohoto balkánského tažení obsadila německá vojska řecké ostrovy a uskutečnila výsadek na Krétě. Kréta byla do konce května v německých rukou a tím také skončily pozemní operace v Evropě před napadením Sovětského svazu.

Během těchto operací pokračovaly boje v Atlantiku a rostla také intenzita bojů ve Středomoří. Zde se jednalo zejména o boje při přesunu zásob z Evropy na Maltu a do Afriky. Těchto bojů se zúčastnila především britská a italská loďstva, dále pak německé letectvo a v pozdějším období i německé ponorky. V Atlantiku vrcholila ponorková válka doplňována výpady velkých válečných lodí. Britské obchodní loďstvo utrpělo obrovské ztráty a přísun potravin a nerostných surovin do Velké Británie byl vážně ohrožen. V polovině května 1941 se vydala na svou první a poslední plavbu německá bitevní loď "Bismarck". Jejím úkolem bylo přesunout se z Baltského moře do Atlantiku a napadat zde obchodní lodě nepřítele. Loď však byla vypátrána a potopena britským válečným loďstvem, předtím však stačila potopit chloubu britského válečného námořnictva - bitevní loď "Hood" - do té doby největší válečné plavidlo na světě.
Mezitím pokračovaly také boje v Africe. Po počátečním úspěchu italských vojsk, která se probojovala až na egyptskou hranici, a která ve východní Africe obsadila Britské Somálsko, následoval mohutný britský protiútok. Ten probíhal jak v severní, tak ve východní Africe. Na východě kontinentu ztratili Italové do května 1941 všechny državy včetně Etiopie. V severní Africe však byla situace mnohem složitější. Hitler sem totiž v únoru 1941 posílá německé jednotky, později známé jako "Deutches Afrika - Korps". Tyto jednotky úspěšně bojovaly proti britským vojskům a zatlačily je až daleko za hranice Egypta - k El Alameinu. Zde však došlo k obratu a německé jednotky byly nuceny ustupovat až zpět do Tuniska, kde po vylodění amerických jednotek v Africe roku 1943 kapitulovaly.
Jedním z nejdůležitějších momentů ve 2. světové válce bylo přepadení Sovětského svazu. Operace "Barbarossa", tak se plán pro útok na Sovětský svaz nazýval, měla několik částí. Útok probíhal ve třech hlavních směrech - Leningrad, Moskva, Kyjev. Němci používali rychlých tankových svazků pro obkličování velkých skupin sovětských vojsk. Tímto způsobem postupovali rychle kupředu a sovětská vojska utrpěla obrovské ztráty. V září 1941 odřízla německá vojska přístupy k Leningradu, začala tak 900 dní trvající "blokáda Leningradu". Na jižním úseku fronty se již v polovině září dostala německá vojska ke Kyjevu a do konce roku postoupila dokonce až k Rostovu. Ve směru na Moskvu probíhalo vše podle plánu až do srpna, kdy byl na příkaz Hitlera pozastaven útok a část vojsk odkloněna na jih. To se ukázalo jako rozhodující, neboť německá vojska nebyla schopna do příchodu zimy Moskvu dobýt. Nakonec se německá ofenzíva úplně zastavila a sovětská vojska přešla na celé frontě k protiútoku, kterému Němci jen s obtížemi odolávali. Tato situace trvala až do jara 1942, kdy Němci zahájili další ofenzívu.

To se však již změnil poměr sil mezi válčícími stranami, neboť do války vstoupil nejsilnější stát na straně spojenců - USA. 7. prosince 1941 zahájili Japonci rozsáhlé vyloďovací operace na různých místech Tichomoří a přepadli největší americkou námořní základnu v Pacifiku - Pearl Harbor.

Válka v Pacifiku měla několik rozdílných fází. V první fázi obsadila japonská vojska obrovská území zahrnující Barmu, Malajsko, Nizozemskou Východní Indii, Filipíny, Novou Guineu, Karolíny, Marshallovy ostrovy, většinu Šalamounových ostrovů, Novou Británii a mnoho dalších ostrovů. Tuto fázi ukončila v červnu 1942 bitva o Midway, ve které utrpěli Japonci zdrcující porážku a převaha se začala pomalu přesouvat na stranu spojenců.
Druhou fázi bojů v Tichomoří lze charakterizovat jako snahu Japonců o posilování a zabezpečování území dobytých za prvních šest měsíců války. Naopak Američané se snažili o neustálé obtěžování Japonců operacemi malého rozsahu, protože na rozsáhlou ofenzívu nebyli ještě připraveni. V srpnu 1942 se vylodili v jižní části Šalamounových ostrovů, konkrétně na ostrově Guadalcanal. Boje o tento ostrov trvaly plných šest měsíců a obě strany užily všechny dostupné prostředky k jeho obsazení. Zejména na moři došlo k mnoha střetnutím, kterých se účastnily hlavní síly obou stran. Nakonec se Japonci museli ostrova vzdát a evakuovat odtud své jednotky. Ofenzíva tak přešla plně do rukou Američanů.

Vraťme se ale na východní frontu. Poté, co se Němcům podařilo na jaře 1942 stabilizovat frontu, byl připraven útočný plán pro rok 1942. Plán měl 2 základní části: nejprve budou vytvořeny mohutné kleště, které obklíčí hlavní síly sovětů mezi Doncem a Donem a zničí je; ve druhé fázi bude proveden útok ve směru na Kavkaz a dobyta kavkazská ropná oblast. Zpočátku probíhalo vše podle plánu a vojska postupovala rychle kupředu. Nepodařilo se však obklíčit hlavní síly nepřítele, neboť ten, poprvé od začátku války, organizovaně ustoupil. Němcům se tak nepodařilo zlikvidovat síly nepřítele, ale tlačili ho před sebou, a to jak směrem ke Kavkazu tak i k Volze. nakonec fronta postoupila před největší město v oblasti - Stalingrad. Ovládnutí tohoto města bylo jedním z mezníků války. Němcům se město nepodařilo dobýt, naopak celá armáda zde byla obklíčena a na počátku roku 1943 byla nucena kapitulovat.

Katastrofa u Stalingradu znamenala vážné oslabení německých sil na východní frontě. Nebyla však ještě tím rozhodujícím zlomem, jak se někdy milně uvádí. Tento zlom nastal teprve v létě 1943, kdy se Hitler pokusil zvrátit nepříznivý vývoj na sovětsko-německé frontě útokem v kurském výběžku. Teprve Bitva u Kurska byla tím rozhodujícím zlomem, neboť německá armáda zde ztratila převážnou část svých obrněných divizí a definitivně tak ztratila možnost ofenzivního vedení války. Nyní se musela projevit naprostá materiální převaha sovětů, které nemohly čelit ani velitelé jako byl Model nebo Manstei.

Jak jsem již naznačil, v následném období byla prolomena fronta na mnoha místech a německá vojska byla nucena ustupovat. Sovětská armáda prolomila blokádu Leningradu, osvobodila Krym, Ukrajinu, Bělorusko a postupovala do podhůří Karpat. Do konce roku 1944 tak byly obnoveny hranice Sovětského svazu po celé délce od Barentsova k Černému moři.

Poté byly zahájeny operace v dalších balkánských a středoevropských státech. Na mnoha propukají povstání a armády těchto zemí se zapojují do závěrečných válečných operací. V lednu a únoru 1945 je zahájen postup přes Vislu a Odru. Ten vyvrcholil počátkem dubna berlínskou operací, tedy mohutnou ofenzívou na hlavní město Německa. Bitva o Berlín je posledním významným střetnutím na evropském kontinentu a dobytí města znamená fašistický konec německého odporu řízeného vrchním velením. Ve střední Evropě ( především u nás ) přesto zůstávají německé jednotky, které ještě kladou odpor, ten je však rychle zlomen a 9. května vchází v platnost kapitulace Německa.
Nesmím samozřejmě opomenout na otevření dalších front. V červenci 1943 provedli západní spojenci vylodění na Sicílii a během jednoho měsíce ji obsadili. Poté se boje přesunuly na italskou pevninu a vznikla tak italská fronta. Itálie kapitulovala a přidala se na stranu spojenců, území však bylo okamžitě obsazeno německou armádou. Vzhledem k obtížnému terénu se zde postup spojenců zastavil a až do konce války mělo toto bojiště druhořadý význam.

V červnu 1944 konečně nastává dlouho očekávaný den D - vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Po dlouhých odkladech tak byla konečně vytvořena západní fronta, jenž významně přispěla k porážce Německa. Po zničení německých vojsk v Normandii zahajují spojenci ofenzívu, jejímž cílem je osvobození Francie, Belgie, Holandska a rychlý průnik do průmyslových oblastí Německa. S příchodem zimy se postup zastavuje v důsledku potíží se zásobováním vojsk. Němci využívají špatného počasí a zasahují ofenzívu v Ardenách. Nemají však již dostatek sil na delší iniciativu a ofenzíva je postupně zastavena a útočné síly zničeny. Tím je zcela odkryta západní část Německa, čehož spojenci využívají a do konce války obsazují velkou část území.
A konečně se naposledy vracíme do Tichomoří. Na počátku roku 1943 zde zahájili Američané ofenzívu a to ve dvou směrech: přes řetězec Šalamounových ostrovů a dále postupem na Nové Guinei. V těchto bojíchměli již výraznou převahu a Japonci se marně pokoušeli jejich postup zastavit. V obrovských rozlohách Pacifiku má totiž pro válku rozhodující význam letectvo a letadlové lodě. V té době již Japonci přišli o většinu svých letadlových lodí i špičkových letců, se kterými zahajovali válečné tažení a také kvalita amerických letadel se výrazně zlepšila. Strategií Američanů byl, za pomoci "skoků", rychlý postup do japonské vnitřní obrané linie. Obcházeli silně bráněná postavení nepřítele a útočili na slabě chráněné ostrovy. Zde se budovaly základny, které sloužily pro neutralizaci ostrovů obsazených nepřítelem. Tyto ostrovy pak Japonci nemohli zásobovat a mnoho nevyužitých vojsk tak zůstalo v týlu nepřítele až do konce války.

Nakonec následovala jedna z nejdůležitějších operací v Tichomoří - obsazení Filipín. Filipíny, ale především ostrov Luzon, měl pro Japonce obrovský význam. Pokud by jej Američané obsadili, odřízli by Japonsko od dodávek nerostných surovin z Nizozemské Východní Indie. Proto také Japonci vyslali všechny námořní síly, které jim ještě zbývali, aby zabránili americkému vylodění. Tyto lodě se střetly s mohutnou americkou flotilou, rozdělenou do několika uskupení. Byla tak vybojována největší námořní bitva v dějinách lidstva - bitva u Leyte. V této bitvě utrpělo japonské námořnictvo zdrcující porážku, neboť většina lodí byla potopena. Tím prakticky japonské námořnictvo přestalo existovat a do dalšího průběhu války již nijak významněji nezasáhlo.

Po těchto porážkách se Japonsko odhodlalo k poslednímu zoufalému pokusu o zvrácení nepříznivé situace a nasadilo do boje sebevražedné jednotky kamikaze. I když působily tyto jednotky Američanům velké potíže, nemohli již výrazně ovlivnit porážku Japonska. To bylo přinuceno kapitulovat poté, co Američané podnikli atomové útoky na japonská města Hirošima a Nagasaki. Japonský císař raději uzavřel příměří, aby zabránil dalším obětem z řad civilního obyvatelstva. Skončila tak nejkrvavější válka v dějinách lidstva, jež trvala šest let a jeden den, a vyžádala si 50 milionů lidských životů.

1.Světová válka

1. července 2007 v 9:28 | Jochi
Příčina války
konflikt se připravoval od 70. let 19. století
na počátku století 20. začínají spory gradovat
spory vyvolaly soupeřením Dohody a Trojspolku
pramenily z: boje o kolonie, soupeření o sféry vlivu ekonomické a politické
oni považovali válku za přirozený stav věci (konflikt se řeší jedině válkou - přirozené řešení sporů)
požadavky dohody:
a) chtěla ubránit své kolonie před zeměmi Trojspolku hlavně před Německem (do té doby jich moc nemělo)
b) Velká Británie hlavní zájem na tom, aby Německo bylo vyřazeno ze světového obchodu (ten ovládá Velká Británie)
c) zabránit pronikání Německa na blízký a střední východ
d) Francie si nárokuje oblast Alsaska a Lotrinska navíc chtěli Sársko
e) Rusko zájem na tom, aby ovládlo úžiny mezi Černým a Středozemním mořem
f) Rusko - vytlačit vliv Německa a Rakouska Uherska z území dnešní Ukrajiny a Polska
g) Rusko - co největší vliv na Balkáně
požadavky Trojspolku:
a) Německo - ve světové politice číslo jedna, chtěli být. motorem byl nacionalismus
b) Rakousko-uhersko, Osmanská říše - chtěli zabránit rozpadu svých říší
c) Německo: v Evropě chtěli získat státy střední Evropy, jihovýchodní Evropy a východní s pomocí Monarchie - chtěli vytvořit celek Mít Evropu
bezprostřední příčinou se stal Balkán - na počátku 20. století se zde střetávaly zájme všech mocností
uskutečněn atentátem na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este
Měl se stát nástupcem Františka 1.
uskutečnil se 28. června 1914 v Sarajevu
ten se stal záminkou
z atentátu bylo obviněno Srbsko
začala probíhat jednání
k vyhlášení války došlo 28.7.1914 Rakousko - Uhersko vyhlásilo válku Srbsku
intervence Německa - nutili Monarchii, aby vyhlásila válku
Trojspolek a Dohoda vzájemně vstoupily do válečného konfliktu
Itálie nevstoupila do války, vyhlásila neutralitu

Věda, technika a Modernizace společnosti na přelomu století
Charles Darwin "O původu druhů" - zachytil vývojovou teorii
-kritika ze strany církve
-zneužita pro výklad teorie společnosti
Marie Curie Sklodowská - radioaktivita
- objevení rentgenových paprsků
široké použití mikroskopů
Einstein - teorie relativity
Louis Pasteur - sérum proti vzteklině
- pasterizace
Sigmund Freud
pozitivismus - A Compte
všechno hned aplikovat do praxe -> převrat ve výrobě, vynálezy (nové materiály, umělá barviva, nové léčebné látky, syntetická vlákna, umělá hnojiva, třaskaviny - dynamit, fotografie, nové zdroje energie - stále uhlí, nafta, automobily, spalovací motor, vynálezy výroby elektrické energie, elektromotor - tramvaje, žárovky (Edison), oblouková lampa, telefon, bezdrátová telegrafie
růst průmyslu, průmyslové výroby, monopolizace výroby, masový nárůst dělnictva
Zemědělství: zemědělské stroje, umělá hnojiva, preparáty proti škůdcům, šlechtitelství
Zbrojní průmysl: kulomet, ponorky, dělostřelectvo, zaměřovací přístroje

1. světová válka
Schlieffenův plán:
Němci doufali v rychlé vítězství na západě, aby mohli svá vojska nasadit proti Rusku
plánem bylo obejít Francouzká obranná postavení přes Belgii, obklíčit Paříž a zezadu napadnout francouzské jednotky
Útokem na Belgii porušili Anglo-Německou smlouvu -> vstup Británie do války -> Britové a Francouzi zpomalili postup Němců a zmařili německé záměry
aktualizoval ho náčelník Německého generálního štábu Moltke
útok na Belgii 16.8. 1914, 20.8.1914 obsazen Brusel
belgická armáda zatlačena k Antverpám
koncem srpna na belgicko - francouzské hranici
5. září stáli Němci u Paříže
tato fáze války se nazývá "Blesková válka"
5.-15. září: protiútok Dohody
vítězí v bitvě na řece Marně (Němci vytlačeni na sever - 1. německý neúspěch)
Moltke odvolán, místo něj Falkenhaym
válka přešla do další fáze - běh k moři
polovina října Němci dobyli Antverpy - cílem dostat Calais (nepodařilo se)
ani jedné straně se nepodařilo dostat druhou k moři
další fáze: "Válka poziční" (zákopová) - vytvořeny stovky kilometrů zákopů
trvala až do přelomu roku 1915/1916
na západní frontě se nic významného nedělo
1914 - Balkánská fronta (proti Srbsku)
Rakousko Uhersko obsadilo Srbsko (srpen)
zde záhy armáda Monarchie utrpěla velké ztráty
už na počátku prosince se vojska monarchie musela stáhnout k Dunaji
1914 - Východní fronta
Ruská vojska zaútočila na Východní Prusko a Halič, ale byli špatně vybaveni a byli poraženi Němci
existují ještě další 3 fronty
Kavkazská (Turci(vstupují do války v listopadu) X Rusko)
Mezopotámská - zájmy Anglie
Syropalestinská - zájmy Anglie

1915 - východní fronta
V únoru Rakousko - Uhersko zahájilo boje X v březnu už byla tak slabá, že byly nutné německé posily
průlom květen/červen u Gorlice - ústup Rusů
fronta se ustálila na linii Riga - Západní Dvina - Dněstr

Západní fronta: pokračující zákopová válka
bitva u Yperu: Němci masově použili otravné plyny (Cl -> 15 000 vojáků otráveno, 5tisíc - okamžitá smrt)
posun fronty o pouhé 4 km

Balkánská fronta: v září vstupuje do války Bulharsko
vede útoky proti Srbsku
během podzimu kapitulace Srbska
è Trojspolek získal přímé připojení na Osmanskou říši
è Dohoda začala usilovat o dobytí úžin Bospor a Dardanely
è Gallipolská operace - Dohoda neúspěšná
Itálie vstupuje do války na straně Dohody (slib Dohody, že území vybojované na Rakousku Uhersku a na Osmanské říši připadnou Itálii) - nikdy nevytvořili silnější článek







1916
Západní fronta: snaha Němců o dobytí pevnosti Verdun (chránila cestu na Paříž)
únor - září: bitva u Verdenu
Německo poraženo, změna ve vedení německé armády (velitelem se stal Hindenbury)
červenec-listopad: bitva na Sommě - cílem definitivní vyřazení Německa
Velká Británie poprvé použila tanky x nic nebylo rozhodnuto, obrovské ztráty

Východní fronta: snaha Rusů prolomit frontu (Dohoda finančně podporovala Rusko, aby Němce na východě zaměstnalo) -> Brusilova ofenzíva (časově jako bitva na Sommě tedy červenec-listopad) Rusko získalo Bukovinu, část Haliče -> těžké ztráty vojsk Rakouska Uherska
vstup Rumunska do války na straně Dohody (27. srpna) x slabá -> prosinec: Němci obsadili Bukurešť -> museli je bránit Rusové x obsazeno Bulharskem a Německem

Itálie: fronta beze změn
bitva u Caporetta (1917)
Itálie poražena vojsky Německa a Rakouska Uherska
bitva u Vittorio Voneto (1918)
Itálie porazila vojska Rakouska Uherska

1916/1917
do války začínají zasahovat politické události ve válčících zemích
Velká Británie, Francie - nástup nových vlád -> povedou válku do definitivní porážky Německa
Rusko: vývoj spěje k revoluci
Rakousko Uhersko: smrt Františka Josefa -> císařem Karel I. : zjistil, že válka je pro zemi neúnosná -> tajná jednání s Dohodou (bez konzultace s Němci) x prozrazena -> museli ve válce pokračovat
USA: prezidentem Wilson -> USA sděluje Evropě, že vstoupí do války

1917
Řecko vstupuje do války na straně Dohody
válka v koloniích převaha Velká Británie (Japonsko, Francie) nad Němci
1914: Němci přišli o Toho, Samou a tichomořské ostrovy + přišli o území v Číně
1915: Němci přišli o Jihozápadní Afriku
1916: Němci přišli o Kamerun
1918: Němci přišli o Východní Afriku

válka na moři: převaha angličanů, Němci vytlačeni do Severního moře x blokáda Angličanů -> snahou Němců bylo blokádu prorazit, ale nepodařilo se -> uvězněni v Severním moři
1917: Němci přišli na ponorkovou válku x převaha Dohody trvá

revoluce v Rusku:
revoluční situaci navodily válečné neúspěchy a prohlubující se hospodářská krize
březen 1917: revoluce -> svržení cara Mikuláše II.
nastolení prozatímní vlády (vojenští představitelé + sověty dělníků) -> únorová revoluce
pokračování ve válce -> demonstrace v Petrohradě -> odvolání některých členů vlády
-do čela reformované vlády se staví Kerenskij x pokračování demostrací
Bolševická strana se připravuje na převzetí moci (v čele Vladimír Iljič Lenin - vypracoval Dubnové teze: nastolení diktatury proletariátu cestou revoluce)
6.11. 1917 : povstání v Petrohradě - oddíly Rudé gardy a námořnictva obsadily sídlo prozatímní vlády (Zimní palác) + ovládli státní správu -> Velká Říjnová Sovětská Revoluce
nejvyšší státní orgán: Všeruský sjezd sovětů
dekret o půdě -> znárodnění
dekret o míru -> ukončení války
deklarace práv národů Ruska na sebeurčení
I. vláda: Rada lidových komisařů - v čele vlády Lenin
snaha Německa o využití situace v Rusku
6.4.: vstup USA do války -> vyhlášení války Německu
snaha Němců o rozhodnutí na západní frontě
březen - červenec: řada bojů
zapojují se američané
bitva na Marně
rozhodující obrat
porážka Němců
3.3.1918: Rusko ukončilo válku
Brest-litevský mír
podzim 1918: porážka Rakouska Uherska od Italů
27.10.1918: ministr zahraničí Rakouska Uherska Andrássy přistupuje na podmínky Dohody
3.11.1918: Rakousko Uhersko kapituluje

Balkánská fronta:
září 1918: velká ofenzíva Dohody - porážka spojenců Trojspolku
29.9.1918 kapitulace Bulharska
30.10.1918: kapitulace Turecka
5.10.1918: Německo žádá USA o zprostředkování jednání o příměří s dohodou
11.11.1918: uzavření míru v Compiegne

Výsledky války
1) poválečná radikalizace, vypuká řada hnutí za národní obrození (především kolonie), národní osvobozenecká hnutí
2) rozpad monarchií
· Rakousko-Uhersko
· Turecké - Osmanské říše
· Ruská monarchie - svržení cara
· Německá monarchie - svržení císaře - republika

3) Rakousko Uhersko se změnilo na Rakouskou republiku, Československou republiku, Polsko, Maďarsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Sedmihradsko připadlo Rumunsku
Jižní Tyroly připadly Itálii
4) V Pobaltí vzniky 3 samostatné státy - Litva, Lotyšsko, Estoňsko
5) K Československu byla 1919 připojena Podkarpatská Rus
Besarábie (dnešní Moldávie) - k Rumunsku
Finsko
6) Obnoveno Belgické království
7) Francie nazpět Alsasko-Lotrinsko
8) Ekonomickým vítězem války jsou USA od roku 1918 rostla úloha USA - konec hegemonie Evropy v dění Země. Dolar se stává vedle libry mezinárodním platidlem
9) Oslabení Evropské ekonomiky - podnícení ekonomiky Kanady, Japonska, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky (J.A.R.), Číny, Indie
10) Přináší nové rozdělení světa

Charakteristika války:
světový konflikt (z tehdejších 54 zemí se války účastnilo 34) to znamená 1,5 miliardy obyvatel
74 miliónů mužu v armádě a z toho 10 miliónů obětí, zraněno 20 miliónů a 7 miliónů byli zajatci
V té době dochází k militarizaci ekonomiky
zhroutil se mezinárodní obchod, zhoršení sociální situace lidí - nedostatek potravy, četné epidemie, nová vojenská technika (kulomety, tanky, stíhací letadla, bombardovací letadla, průzkumná letadla, ponorky, otravné plyny, radiotechnika)

Poválečné uspořádání světa
mírová jednání začala probíhat od 18.ledna 1918 - konference ve Versailles - Versaillská mírová konference,
ta měla vyřešit poválečné uspořádání Evropy, účastnilo se 27 států Dohody + 5 britských dominií (pod správou Británie)
Rusko nebylo přizváno


Největší roli hrály:
Francie, Velká Británie, USA, Japonsko, Itálie
Francie žádá tvrdé potrestání Němců, ale Britové se Francie obávali (že bude nejmocnější v Evropě), tedy přiklonili se k USA, které bylo proti přísnému potrestání
ostatní státy se mohly účastnit jen těch jednání, která se jich bezprostředně dotýkala
O všem rozhodovala "Rada deseti" (premiéři a ministři zahraničí pěti nejvlivnějších zemí), v důležitějších případech jednání "Rada pěti" (jen premiéři), v nejnaléhavějších případech "Rada tří" (představitelé Francie - Clemenceau, USA - Wilson, Británie - George)

Wilson vytvořil 14 Wilsonových bodů - vize, jak uspořádat Evropu - bude vytvořena Společnost národů (předchůdkyně OSN) měla zajišťovat politiku vnitřní bezpečnosti, měla předcházet válkám
14.2.1919 vzniká a zanikne 1939


Dohoda :
· Velká Británie - Francie 1904
· Francie - Rusko 1904
· Rusko - Velká Británie 1907 anglo-ruská dohoda
Trojspolek:
· Německo
· Rakousko uherská monarchie
· Itálie (později odstoupila)
· přidaly se Turecko(Osmanská říše), Bulharsko,

Sony Ericsson

29. června 2007 v 19:07 | Thomas
Nějaký hry na Sony Ericssony (sorry zatím jsou vyzkoušený na K700 a na K800).

Kam dál